Zadní projekce

Zadní projekce je další způsob, jak spojit dva oddělené obrazy. Herecká akce v reálné dekoraci probíhá před průsvitnou rozptylnou promítací plochou, na kterou je z druhé strany promítán předem nasnímaný statický nebo pohyblivý obraz.

Zadní projekce umožňuje natáčet přímo v ateliéru scény na moři, ve vzduchu, jízdy v jakémkoli pohybujícím se prostředku nebo scény dvojníků, kde jedna postava může překrývat druhou. Jakékoli riskantní záběry (letecké souboje, skoky a pády) nebo scény, které by jinak šly natočit jen velmi složitě (záběry pod vodou, na Měsíci, v autě které padá z útesu) lze takto nasnímat s naprostou bezpečností.

Zadní projekce má tyto výhody:

  • umožňuje ekonomickou výrobu
  • umožňuje natáčení nebezpečných scén, které by normální snímací technikou nebyly vůbec uskutečnitelné
  • umožňuje bezprostřední kontrolu kombinovaného záběru již při natáčení

Nevýhodou této metody je:

  • náročnost na prostor
  • přesvětlený střed transparentní promítací plochy, který vzniká šikmostí okrajových paprsků promítaného obrazu
  • omezený pohyb kamery při natáčení výsledného obrazu

Natáčení záběrů pomocí zadní projekce má tyto etapy:

  • natáčení záběrů, které budou použity jako pozadí
  • pořízení speciální kopie pro zadní projekci z dříve natočeného negativu
  • natáčení výsledného obrazu za současné projekce speciální kopie pozadí

Natáčení záběrů, které budou použity jako pozadí

Při natáčení těchto záběrů se již musí brát ohled na výslednou scénu. Musí se přesně dodržovat předepsaný úhel záběru, perspektiva, charakter osvětlení, směr jízdy kamery apod.

Pořízení speciální kopie

Mezi základní požadavky na kopii pro zadní projekci patří jemnozrnnost promítaného obrazu, určení správné gradace kopie v závislosti na světelném zdroji projektoru, na použitém objektivu a na optických vlastnostech promítacího plátna a odstranění přesvětleného středu obrazu. Přesvětlený střed obrazu odstraníme tmavým dutovybroušeným filtrem, který se vkládá za okeničku kopírky. U barevných kopií se ještě musí vzít v úvahu barevná degradace kopie světelným zdrojem promítacího přístroje a promítací plochou.

Natáčení výsledného obrazu

Největší obtíží při snímání konečného obrazu je nerovnoměrnost osvětlení promítacího plátna. Proto je bezpodmínečně nutné, aby optické osy objektivu kamery a projekčního stroje byly co nejvíce shodné. Tím je ovšem omezen pohyb kamery, takže nelze provádět prostorové jízdy kolmé na promítací plátno; mohou se tedy pořizovat pouze nájezdy a odjezdy od projekčního plátna, malé panoramata a samozřejmě statické záběry.

Aby nevznikl rozdíl v perspektivě mezi popředím a pozadím, musí mít snímací kamera stejnou výšku, úhel a ohniskovou vzdálenost objektivu jako kamera, která snímala záběr pro pozadí. Při osvětlování scény a dekorací je nutné, aby na promítací plochu dopadalo co nejméně světla, aby nedocházelo ke snižování kontrastu promítaného obrazu.